09/06/2010
Product placement (všudy)přítomný
PP – Tento blogpost obsahuje komerční sdělení ve formě umístění produktu za účelem propagace zboží či služeb!
Donedávna jsem k product placementu (tj. placenému umístění konkrétního značkového výrobku do audiovizuálního díla) zaujímala víceméně indiferentní postoj. Prvního června tohoto roku vešel v platnost zákon, který product placement (dále PP) v televizních pořadech umožňuje za podmínky, že o tom bude divák před začátkem pořadu informován. S tímto opatřením v podstatě nemám problém. Zaujal mě ale požadavek Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která prosazuje, aby upozornění (zabírající 15 % obrazovky) v podobě bílých písmen “PP” na černém pozadí bylo v prvních třech měsících doplněno o vysvětlující text, realizovaný audiovizuálně. Celé sdělení by tak zabralo 30 % obrazovky a 5-10 vteřin na začátku každého pořadu, v němž se PP vyskytuje. Text by dále neměl obsahovat informaci o značce, která bude v pořadu k vidění.
Zatím si ale – alespoň pokud vím – grafické zpracování sdělení jednotlivé televizní stanice řeší samy. Ačkoli televizi nemám a ani ji netoužím vlastnit, doufám, že k tomu, co navrhuje RRTV, nedojde. Podle mého názoru je totiž běžný divák natolik inteligentní, aby dokázal přítomnost PP vstřebat i bez upozornění zabírajícího třetinu obrazovky a doprovodu mluveného slova. Kromě toho, že je taková forma sdělení obtěžující, mi připadá návrh RRTV jako velmi okázalá forma dělání z diváků ještě větší blbce, než jakými se ti sebekritičtější cítí být.
Sama jsem na PP vcelku zvyklá a v rozumné míře mi ani nevadí. Pokud v pořadu PP identifikuji, neřeknu si nic jiného, než že je to reklama, která navíc nebývá zdaleka tak vtíravá jako ta, která pořady v pravidelných intervalech přetíná. A připadá mi logická i z jiného důvodu: Nikdo přece nechodí nakupovat do supermarketu Supermarket, nejezdí autem značky Auto, nepoužívá počítač Počítač a nepije limonádu Limonáda. Pokud reklamy není ve filmech/seriálech aj. pořadech příliš, může naopak dění dodávat přirozenost.
Minulý týden jsem měla to potěšení začíst se do trilogie Milénium od švédského autora Stiega Larssona. Ačkoli nesdílím nekritické nadšení některých přátel a známých, musím uznat, že tyto knihy se i přes svůj velký rozsah čtou velice lehce, v mém případě doslova jedním dechem. V oblasti překladu i českého pravopisu jsem tam sice shledala nějaké nedostatky, ale na to, jak je text dlouhý, není jejich počet nijak alarmující. Co mě ale v tomto literárním počinu zarazilo, byl právě velmi silný product placement. U nezanedbatelného počtu produktů je v knihách uvedena konkrétní značka: Jedna z postav prvního dílu používá auto značky Mercedes, jiná jezdí Volvem, hlavní postava vlastní motorku Kawasaki; další si pouští rádio značky Grundig, jiná má skener značky Agfa, v jisté firmě zase někdo používá notebook Dell, jinde se kouří cigarety Marlboro, nakupovat se chodí výhradně do Ikey, pije se čaj Lipton – a toto je jen zlomek ze všech neustále se připomínajících reklam. V Miléniu mě ale irituje nejvíc, že nejsilnější propagace náleží produktům firmy Apple. Hlavní hrdinka – hackerka a v podstatě počítačový génius s fotografickou pamětí – samozřejmě používá PowerBook. Hlavní hrdina, který není tak geniální, ale pořád je to hrdina, se musí spokojit s iBookem. Tyto produkty jsou v knihách zmíněny na desítkách míst; v trilogii se pak setkáme i s dalšími výrobky Apple (např. PowerMac G3). Jiné značky ani zdaleka nezabírají tolik “reklamního prostoru” (i když na můj vkus ho i tak zabírají až moc). Na těchto stránkách (dole) se ostatně můžete podívat na přehled, jak často a kde byla která značka počítače zmíněna.
Přiznám se, že tato Apple-masáž by mě rozčilovala, i kdybych o této firmě slyšela úplně poprvé. Jelikož k ní navíc mám vztah, který by se ani při nejlepší vůli nedal označit jako kladný, dovedete si představit, jak mi tento aspekt jinak velmi zajímavých a čtivých knih kazí čtenářský zážitek. Jestli byl za toto autor skutečně placen (a jestli se tedy jedná o PP v pravém slova smyslu), nebo to byla jeho vlastní invence, to nevím, nicméně podle mého názoru reklama – placená i neplacená – v takové míře zkrátka ruší. A hodně.
Product placement ale ani nyní zcela nezavrhuji, jenom bych po těchto zkušenostech nesmírně ocenila, kdyby v souvislosti s ním autoři knih i televizních pořadů dokázali najít právě onu nedefinovatelnou “rozumnou mez”, za kterou se raději nevydají. Jinak už de facto nebudeme čtenáři knih a diváky televizních pořadů, ale místo toho se z nás stanou jen přijímače reklam, jež budou jenom pro forma obaleny nějakým příběhem.
A na závěr podotýkám, že jsem článek tvořila na notebooku značky Hewlett-Packard, na kterém mám OS Windows Vista; během psaní jsem popíjela limonádu značky Fanta s příchutí lesního ovoce ze sklenice s vyraženým logem piva Pilsner Urquell; na stole mám mimoto čaj Ahmad Tea, gumové medvídky značky Haribo, (nefunkční) mobil LG, visačku z oblečení z Next, korekční pásku Pritt a nůž Victorinox.
Product placement – víc než jen reklama.
vesper009 řekl,
09/06/2010 na 12:57
Článek mi připadá zbytečně přepjatý. Už dávno neplatí, že např. ve filmu musí hrdinové používat (jíst, pít apod.) pouze a jedině produkty bez značek. Tak proč by to tak nemohlo být i v knihách?
Elischka řekl,
09/06/2010 na 16:03
V malém měřítku to podle mě jde praktikovat i v knihách, ale je tam problém s tím, že psaný text je zkrátka jiné médium. Ve filmu značku často jenom vidíme; postavy o ní zpravidla moc nemluví. A působí to vcelku přirozeně: V běžném životě také člověk svému okolí neustále nevykládá, že jde do pokoje, aby zasedl k notebooku Toshiba, který spočívá na stole z Ikey. Proto to IMHO v knize budí větší pozornost než ve filmu nebo seriálu.
EL řekl,
09/06/2010 na 14:49
A ten product placement tam máš potvrzený nebo je to tvoje doměnka? Milénium jsem zatím nečetl (ale máme doma, obdaroval jsem jím babičku, která byla nadšená), ale třeba i Murakami zmiňuje značky aut včetně detailnějšího popisu a u něj je to podle mě tím, že je prostě fanda do aut.
Elischka řekl,
09/06/2010 na 16:04
Cituji z článku: “Jestli byl za toto autor skutečně placen (a jestli se tedy jedná o PP v pravém slova smyslu), nebo to byla jeho vlastní invence, to nevím, nicméně podle mého názoru reklama – placená i neplacená – v takové míře zkrátka ruší. A hodně.”
Čili nevím, jestli za to Larsson skutečně dostal zaplaceno, nicméně to podle mě čtenáři může být dost jedno. Značky (a zejména produkty Apple) se v knihách vyskytují v takovém množství, že to některé čtenáře po nějaké době začne rozčilovat. Taková reklama je IMHO stejně iritující, ať už je placená, nebo neplacená – text by měl stejnou podobu, ať by se jednalo o kterýkoli z obou případů. A jak jsem zjistila, nejsem sama, komu neustálé upozorňování na značky produktů vadí.
EL řekl,
09/06/2010 na 16:13
Jo, to máš pravdu. No já se na tu trilogii chystám, tak uvidím :-) V těch Murakamiho knížkách to neruší, byť je to tam občas trochu navíc.
EL řekl,
09/06/2010 na 16:14
BTW: Trochu se děsím toho, aby to nebylo jako něco od Browna, nad kterým se všichni rozplývali a jehož styl psaní mi přišel takový… amatérský.
Elischka řekl,
09/06/2010 na 16:24
Takhle – nemám nic proti tomu, když se tam třeba jednou dvakrát uvede značka OS, který hrdina používá – fakt, že upřednostňuje Linux, Windows, nebo Mac, čtenáři IMHO skutečně může pomoct při utváření představy o povaze té postavy. Ale pokud těch zmínek jsou desítky, působí to divně.
Ad Brown: Tak tady mám zásadní nedostatky, nikdy jsem ani nezatoužila jakoukoli knihu od něj vzít jen do ruky. Ale řekla bych, že Milénium nemá zase takové ambice, ačkoli se ta trilogie propaguje dost. Já to beru jako lehčí čtení; prostě jako hodně čtivou a zajímavou detektivku. Ale třeba jednu spolužačku z fonetiky to tak nadchlo, že si vypracovala i rozsáhlý rodokmen rodiny, která v prvním dílu vystupuje (ale pravdou je, že ta slečna má jako druhý obor švédštinu, tak se to dá pochopit ;)).
Griswold řekl,
09/06/2010 na 18:28
Já jsem na PP velice citlivý a když to vidím ve filmu, velice mě to štve a vždycky potichu zuřím. Maximální snesitelná úroveň reklamy byla v seriálu Heroes, kde se občas oběvila značka Verizon nebo LG, ale to bylo maximálně jednou za epizodu. Nedávno jsem však měl tu čest vidět hluboké veledílo Vy nám taky, šéfe! Po celou dobu jsem měl pocit, že se koukám na dlouhý reklamní spot prokládaný další reklamou. O PP v knihách jsem nikdy neslyšel a tento blogpost mě tak velice vyděsil. Kdyby se mi taková kniha dostala do ruky, asi bych ji šel vrátit s tím, že jsem chtěl knihu, a ne leták z Lidlu.
A za to upozornění před pořadem jsem taky rád, alespoň budu vědět, kdy je čas vypnout televizi a popadnout knížku.
vesper009 řekl,
10/06/2010 na 09:25
Možná by to chtělo nejdřív si knihu přečíst, a kritizovat až pak…
Makataman řekl,
12/06/2010 na 04:22
Elischko, souhlasím s Vámi v tom, že Larsson se čte opravdu dobře, že není bez chyb (v českém vydání i gramatických), a že míra propagace Apple je v něm nezvykle častá. Ale připadá mi, že nemáte přehled o tom, kdo Larsson byl, nebo mi nedochází smysl toho, proč se ptáte, zda byl za PP v trilogii placen.
Larsson byl ekonomický novinář, tohle byla jeho relaxační činnost, podstatou celého díla je násilí (nejen) ve švédské společnosti na ženách a – dost podstatná maličkost – Larsson zemřel ve věku 50 let dřív!, než se manuscript dostal k nakladateli. ;)
Upřímně netuším, proč by se, byť vzdáleně, Apple zajímal o toto téma, notabene u autorovy prvotiny?
Jen tak mimochodem, četnost Vámi použité zkratky IMHO by se taky dala vysvětlit jako product placement, například ve smyslu: ,,Znám a umím používat anglickou zkratku, mám tedy sakra vysokou intelektuální laťku, tímto Vám to sděluji pro případ, že byste to nepoznali sami a pro úplné pitomce to zopakuju.”
Ne, že bych Vás z toho podezíral, neznám Vás, nicméně je možné si to takto vyložit. A pak tedy vyvstává otázka, zda jste za to placena (vynechme fakt, že nejde o produkt jako takový), nebo v tom nic není a jde pouze o Váš ”styl”? A nemohl to mít Larsson podobně? Ostatně, když porovnám velikost díla a četnost Apple vs. IMHO, nevycházíte z toho zrovna nejlépe.
Každopádně jinak s Vaším názorem na PP a RRTV souhlasím.
Přeju Vám hezký den.
Case řekl,
12/06/2010 na 10:19
Jestli se “výška intelektuální laťky” měří podle toho, že někdo používá anglickou zkratku, jejíž význam navíc zná skoro každý, tak jsme na tom už fakt HODNĚ špatně.
Jen tak mimochodem, celý ten komentář by se dal vyložit jako “ve snaze se blýsknout svými znalostmi daného autora a nekonformním intelektuálským uvažováním a vyjadřováním budu vypadat jako totální kokot.” Ne, že bych vás z toho podezříval, neznám vás, nicméně je možné si to takto vyložit.
Witch řekl,
12/06/2010 na 14:45
Blýsknout se? Já myslela, že diskuse je právě tím zajímavá, že někdo přijde a doplní detaily, které mohou autorovi některé dojmy pomoci srovnat?
e.w.mouse řekl,
12/06/2010 na 20:15
Děkuji za zajímavou diskusi. Jenom ke větě “Upřímně netuším, proč by se, byť vzdáleně, Apple zajímal o toto téma, notabene u autorovy prvotiny?” bych si dovolil komentář.
Představa, že pracovníci PR firmy APPLE obcházejí potenciální autory literárních a jiných děl ve snaze dohodnout s nimi product placement opravdu nezní reálně.
Obvyklý postup je obrácený, inciativu zde obvykle vyvíjí nakladatel či autorův agent.
Makataman řekl,
12/06/2010 na 12:35
Znalost autora se celkem hodí, když se ptám na otázky spojené s jeho tvorbou, nemyslíte? Zvlášt v tomto případě by to bylo od věci a stačilo by pouhé STFW (když jste přes ty anglický zkratky).
Celý můj komentář se dá jistě vyložit různými způsoby, a pokud Vám osobně, Case, samostatné myšlení v několika rovinách dělá potíže, nebo je rovnou ‘cejchem’ kokota, pak jsem jím rád. Už z toho důvodu, že je to (zdá se) ‘klub’, kam se se svou ‘přímočarou’ (tady nechávám prostor Vaší představivosti) logikou nikdy nepodíváte.
Elischka řekl,
12/06/2010 na 22:45
2 Makataman: Kdo byl Larsson, to vím. Můj postoj pramení z toho, že pokud se jedná o tak silnou propagaci jedné značky, obvykle to zkrátka zadarmo nebývá. Nicméně to nemusí být nutně tento případ. (Osobně mi je to dost jedno. Jak už jsem psala výše, značky výrobků z textu vyčnívají a vyčnívat budou dál v kterékoli z obou situací.)
Jinak za exkurz s “IMHO” dík. Rozjasnil mi den.
Jo a z neschopnosti samostatného myšlení v několika rovinách bych Case nepodezřívala. Akorát ty jeho (a obávám se, že ani ty moje) roviny asi nikdy nebudou dosahovat Vašich intelektuálních výšin.
Makataman řekl,
12/06/2010 na 23:54
No, věřím, že jste to ‘IMHO’ vzala jen jako názorný příklad, Elischko, a nejste zbytečně přecitlivělá, neřku-li vztahovačná.;)
Nebylo totiž mým záměrem se do Vás navážet, ale poukázat na konkrétním případu, jak zavádějící mohou být závěry, když nemám dostatek informací.
Abych pravdu řekl, Case a jeho intelektuální výšiny (ať už si pod tím představíme cokoliv) jsou mi naprosto jedno, ale nemůžu mu upřít, že mě dnes taky pobavil. Příkladně pokrokových intelektuálů s nejjasnějším pohledem na věc není nikdy dost. Už chybí jen transparent ‘Boj za mír’. :D
e.w.mouse řekl,
13/06/2010 na 13:17
Mít informace je nesporně důležité, ovšem mít schopnost sám z nich něco vysuzovat a nebýt odkázán na opakování převzatých názorů a schemat, to je snad ještě důležitější.
Pokud někomu tato schopnost chybí, pak je to špatné. Tedy pro ty druhé, kteří jsou odsouzeni ke snášení takového jevu.
vesper009 řekl,
14/06/2010 na 09:02
Třeba měl Larsson prostě jen rád svůj počítač Apple. (A třeba to na něm i napsal.) IMHO :)
tom řekl,
08/07/2010 na 11:31
Všimli jste si, že týden po zveřejnění tohoto článku spadly akcie LG na šestileté minimum?