25/06/2011

Nemáte oheň?

Zasláno do Všeliké okolostojičnosti tagged úvahy, osobní na 00:07 od Elischka

Nedávno mě v jednom z pražských nákupních center zastavila slečna s jakousi anketou ohledně cigaret. Její první otázka vcelku pochopitelně zněla “jste kuřák?” a já jsem zcela automaticky odpověděla “ne, nejsem”. A takřka okamžitě jsem si uvědomila, že to vlastně není tak docela pravda a že to, že prakticky vůbec nekouřím, je způsobeno faktory, nad kterými by rozumní nekuřáci, kteří cigarety zatracují kvůli hrozbě rakoviny, patrně jenom kroutili hlavou.

Pro začátek – nemohu říct, že bych byla cigaretou zcela nepoznamenaná. Když jsem byla malá, často jsme jezdili na výlety se známými, kteří všichni kouřili jako tovární komíny. Tehdy pro mě cigarety znamenaly dospělost, zkrátka byly “in”. Samozřejmě jsem sama nekouřila, ale ráda jsem kouř dýchala. Tedy nemohu říct, že by mi voněl, ale připadal mi “cool”. Pak byl od cigaret na nějakou dobu pokoj; naopak spolužáci chodící na hodiny zahaleni do modrého oblaku (no dobře, vlastně šedého – většinou kouřili Startky) mě od této činnosti mnoho let úspěšně odrazovali.

Jednou jsem si dala hřebíčkovou cigaretu, protože mi voněla – očekávala jsem, že se mi okamžitě zvedne žaludek, jak se prý často u první zkušenosti s nikotinem a dehtem stává, ale nic takového se nedostavilo, naopak mi cigareta vcelku chutnala. “Normální” cigaretu jsem od té doby měla v ústech asi jen dvakrát a mohu říct, že mě opravdu k ničemu neinspiruje. Naopak zmíněné hřebíčkové kretky mi voní a mám je docela ráda. Přesto zůstávám u jedné dvou cigaret za rok.

Prvním důvodem, proč prakticky nekouřím, je fakt, že bych dost těžko hledala místo, kde kouřit. V Praze se pohybuji víceméně jenom v centru, kde je všude spousta lidí – a já tak nějak nemám nervy na to, abych někomu otravovala vzduch. Kouřit doma je ještě horší nápad – ze zkušenosti s jednou kuřáckou domácností vím, jak rychle nasáknou kouřem koberce, nábytek, stěny i oblečení. Jsem zvyklá, že moje oblečení voní po parfému, který ten den použiju, a nejsem nijak odvázaná z představy, že by všechny moje šaty měly nést unifikovaný vyuzený smrad.

Jistě tu však nějaká možnost kouřit venku je, najít si zkrátka místo, kde se nevyskytuje tolik lidí, nicméně – kromě toho, že to je ztráta času – tu ale vstupuje do hry další faktor: jakmile si dám byť jenom jednu cigaretu, okamžitě mi kouřem načichnou vlasy i oblečení. A vědomí, že pak například nastoupím do tramvaje a jenom moje blízkost bude lidem nepříjemná, také není zrovna povzbudivé. Nehledě na to, že stále trpím zastaralým a konzervativním názorem, že žena s cigaretou vypadá poněkud neesteticky. (I když v mém případě by patrně jakoukoli neestetičnost převálcoval dojem pyromana začátečníka, kterým se projevuje moje trvalá neschopnost používat zapalovač. Vážně by mě zajímalo, jak to lidé dělají, že při používání zapalovače působí nedbale elegantně až ležérně. Kromě toho, že nemám sílu v prstech, takže musím vyvinout neskutečné úsilí, aby vůbec zapalovač začal hořet, mě obvykle nečekané vyšlehnutí plamene tak vyděsí, že mám sto chutí ten pekelný nástroj odhodit co nejdál od sebe, zalehnout do příkopu hlavou od něj a se zacpanýma ušima čekat, až následky výbuchu pominou.)

Od kamarádů často slýchám, že začali kouřit ve škole společně se spolužáky. Mě naopak kouření ve společnosti od cigaret spíše odrazuje – obvykle se jedná o levné značky, jejichž kouř je štiplavý a celkově nepříjemný, takže bych si svoje cigarety stejně nevychutnala; nehledě na to, že mě ve společnosti často nemálo rozčiluje bezohlednost některých kuřáků, kterým je úplně jedno, že by jiným okolosedícím mohlo zakouřené prostředí vadit.

Poměrně velkou roli u mě hraje i cena mých oblíbených kretek – minimálně v Praze jsou zhruba dvakrát dražší než běžné cigarety. A to už si člověk rozmyslí. Nebo člověk možná ne, ale já určitě. Když se mi třeba povede zkouška a chci si dát něco za odměnu, raději si koupím aplikaci do telefonu. Ta je aspoň užitečná a obvykle vyjde i levněji.

Proslýchá se, že fonetici až na výjimky nekouří, a to ne kvůli riziku rakoviny plic, ale kvůli hrozbě rakoviny hrtanu. Nevím, jestli jim tím nekazím dobré jméno, nicméně pravdou je, že já mnohem víc nekouřím z důvodů estetických a praktických než zdravotních. Ale ve výsledku to je nakonec jedno, ne?

Permalink