17/12/2009
O dyslexii (by VeHaLi)
V souvislosti se svým nedávným článkem o dyslexii jsem na toto téma diskutovala s VeHaLi, která má s lidmi trpícími různými formami této poruchy více osobních zkušeností. Díky tomuto rozhovoru sepsala VeHaLi následující text, ve kterém své poznatky shrnuje a hodnotí. Tento článek tedy poskytuje podrobnější vhled do problematiky dyslektických dětí, se kterými já tolik zkušeností nemám, a proto děkuji autorce příspěvku, že se k tomuto tématu vyjádřila.
09/12/2009
Těžké dyslektično
Z velkého počtu všemožných dysfunkcí se setkávám nejčastěji s různými formami dyslexie. Zdá se, že dnes je spíše výjimkou člověk, který dyslektikem není.
Dnes je již obecně známo, že v případě dyslexie zpravidla nejde o druh „slepoty“, jak se soudilo v 19. století, nýbrž o poruchu fonologického modulu, fonologického povědomí. Zjednodušeně lze říct, že dyslektik nedokáže izolovat hlásku (u dospělého člověka toto pravidlo ale většinou platí jen v případě logatomů). Ani není tak docela pravdou, že dyslektiků rapidně přibývá – spíš je dnes mnohem pravděpodobnější, že se na poruchu přijde. Ve fonetické obecné terminologii se z mnohých druhů dyslexií v širším slova smyslu vydělují tři základní typy: dysortografie, dysgrafie a dyslexie v užším slova smyslu. (V tomto článku budu užívat pojem dyslexie jako střechový pro všechny typy této poruchy.) Dysortografie je vnímána jako nejlehčí porucha, kdy postižený jedinec umí řadit hlásky za sebou, ale některé vazby není s to pochopit; dysgrafie je již postižení těžší – člověk neumí správně produkovat řetězec, skládat hlásky ve vyšší celky. Nejhorším typem poruchy je dyslexie v užším slova smyslu – v percepci na rozdíl od dysgrafika a dysortografika nedokáže jedinec řetězec ani rozkódovat. Pak existují osoby, u kterých se vyskytují různé disproporce: jedinec postižený dyslexií například něco čitelně napíše, ale už to nedokáže přečíst. A pochopitelně je u každého dyslektika míra postižení individuální a nijak nesouvisí s jeho inteligencí.
Tolik tedy k teorii. Co je dyslexie za poruchu, je již jasné. Osobně mne ale zajímá spíš to, co jsou zač dyslektici. Prezentace jejich poruchy jimi samými je totiž často přinejmenším pozoruhodná.
26/10/2009
Fonetická ročníková práce
Jako obvykle jsem měla začátkem roku “dost času”, a tak jsem se zadáním své klauzurní práce na oboru fonetika nijak nespěchala. Původně jsem zamýšlela zpracovávat redukce konsonantů nebo vokálů v češtině, ale pak jsem dospěla k závěru, že se mi nechce dělat pouze mechanickou práci, která je sice jednoduchá, ale také celkem dost nudná. Zadala jsem si tedy ročníkovou práci u šéfa Fonetického ústavu.
